2011.09.18.Není všechno zlato, co je A V C H D |
Napsal Pavel Hofman | |
O novém způsobu záznamu HD videa pomocí AVCHD kodeku jsou stále různé dohady . Jeden z autorů této technologie ( SONY ) když vydal dvojici videokamer s tímto záznamem se po prvních recenzích AVCHD neukazuje pouze v dobrém světle. O tom, že klasickému či digitálnímu PALu zvoní umíráček není z pohledu posledního vývoje digitálních videokamer vůbec pochyb. Stále větší poptávka po vysokém rozlišení již před několika lety vykrystalizovala v podobě High Definition Video ( HDV ) v kategorii hi-end.
N ě c o m á l o o H D V : Pro přehled to probereme :
V čem je však ten hlavní rozdíl mezi DV a HDV ? Pokud se podíváme na starší a nejrozšířenější formát DV, tak zjistíme, že norma PAL definuje rozlišení 720 x 576 bodů ( při 25 fps ) a NTSC 720 x 480 bodů ( při 30 fps ). Maximální datový tok je 25 Mbit / sec a jeho kodek je použit DV.
Rozlišení na HDV vychází z HD, což znamená 1280 x 720 či 1440 x 1080 px pro normu PAL i SACAM. Poněvadž se při návrhu HDV počítalo s využitím mini DV pásky a s kompatibilitou s DV ( proto HDV ), je jasné, že datový tok je shodný se starším standardem, čili 25 Mbit / sec.
Z toho plyne, že komprese n e m ů ž e b ý t DV ( cca 5 : 1 ) – používá se proto MPEG-2 s kompresí 17 : 1 ! Na jednu stranu to sice značí stejnou kapacitu pásky jako u DV, na druhé straně je však velká náročnost na výkon PC.
Dalším rozdílem je nemožnost změny poměru stran – HDV umí pouze 16 : 9 , kdežto DV umí 4 : 3 .
Podle předešlého výkladu lze usoudit, že normy PAL a SECAM jsou u HDV totožné.
Rozdíl v nich je ale dosti značný – SECAM, označovaný též HDV 1, je progresivní ( neprokládaný ), a proto se přidává za řádky písmenko p ( 720 p ) . Za jednu sekundu se tak zobrazí 25, 29,97 , 50 nebo 59,94 snímků ( značeno 25 p, 30 p, 50 p, 60 p ) .
Norma PAL je prokládaná ( interlace ), označuje se HDV 2, případně 1080 i a za jednu sekundu zobrazí 50 nebo 59,94 půlsnímků ( 50 i, 60 i ) .
Pro lidské oko je pochopitelně příjemnější p r o g r e s i v n í styl, a proto se nabízí ideální kombinace 1080 p.
Vysoké rozlišení s neprokládanými snímky však vyžadují nadměrné nároky na přenos signálu - je zapotřebí zvolit kompromis - buď 720 p, nebo 1080 i . Dodejme jen, že mezi z a s t á n c e 720 p se řadí JVC s Canonem, a 1080 i zase p r o s a z u j e Sony .
Názorná ukázka rozdílu PAL versus HDV 720 p a 1080 i : PAL - 720 x 576 HDV - 1280 x 720 ( 720 p ) HDV - 1920 x 1080 ( 1080 i )
Matematicky nadaní jedinci si zajisté všimli, že rozlišení 1440 x 1080 je ve formátu 4 : 3 a ne 16 : 9, jak by to mělo správně být .
Pokud se podíváme na rozlišení 1280 x 720 a budeme věřit tomu, že i CCD čip má shodný poměr stran ( 16 : 9 ), lze jednoduše tvrdit, že jednotlivé pixely mají tvar čtverce ( všechny strany stejně dlouhé ) . A v tom je právě ten zakopaný pes – u 1440 x 1080 jsou jednotlivé pixely obdélníky s poměrem stran 4 : 3, z čehož jasně vyplývá 1440* 4/3 = 1920 x 1080, neboli poměr 16 : 9 . Ačkoli je tedy fyzické rozlišení pouze 1440 x 1080, tak se ve výsledku jeví jako 1920 x 1080 .
Kromě videa je rozdíl i ve zvuku . Na rozdíl od DV, kde je zvuk nekomprimovaný ( 1536 kbit / s ), se u HDV používá komprese MPEG-1 layer 2 s 384 kbit / s bitrate. Každý asi uzná, že 384 kbit / s je naprosto dostačující hodnota a rozdíl od nekomprimo – vaného zvuku by neměl být vůbec slyšet .
Z výše uvedeného je patrné, že HD je v rámci digitálních technologií obrovským skokem kupředu. Vždyť norma PAL či SECAM je s námi od prvního spuštění televize a za ta desetiletí se vlastně nic nezlepšilo ! Škoda jen, že se Evropa vydává směrem k digitalizaci stařičkého PALu , namísto, abychom si vzali příklad z Japonska a teď už i Spojených států, kteří mají HDTV vysílání už celoplošně .
Hlavní problém byl doposud u použitého média, kterým je mini DV páska . Jedná se sice o levné a relativně spolehlivé řešení, ovšem doba magnetických pásek ve spotřební elektronice nenávratně končí .
A V C H D
Vědomi si této skutečnosti se firmy Sony a Panasonic spolčují a jejich snahou je záznam HDV dostat na jiná, modernější média, než je obstarožní mini DV .
Výsledkem jejich společné práce je naprosto nový kodek zvaný A V C H D ( Advanced Video Codec High Definition ), který tuto ideu naplňuje. Video s tímto kodekem lze ukládat na pevné disky, DVD i na různé paměťové karty. AVCHD využívá populární MPEG-4 AVC / H.264 s prostorovým 5.1. auditem Dolby Digital a je proto pravděpodobné, že se rychle rozšíří mezi domácí video techniku s podporou tohoto formátu .
Vše vypadá velmi slibně a i přes velkou kompresi se zdá být AVCHD blízkou hudbou budoucnosti. Na počátku této technologie firma SONY vydala dvojici kamer – HDR-UX1 se záznamem na DVD a HDR-SR1 s integrovaným pevným diskem, když v té době Panasonic představil pouze prototyp kamery se záznamem na paměťové karty SDHC . Nemilé však překvapení čekalo recenzenty serveru, který se pod ruku dostal právě zmiňovaný kousek s DVD. Po problémech s přehráváním vypáleného DVD hledali radu na stránkách Sony, kde se mimo jiné dočetli :
* DVD disk obsahující AVCHD video není kompatibilní a neměl by být proto používán se standardními či High Definition ( HD ) DVD přehrávači a rekordéry . Disk se nemusí podařit vytáhnout z mechaniky, případně může dojít ke smazání dat na nosiči .
* DVD disk obsahující AVCHD video by neměl být používán na počítači s nainstalova- ným vypalovacím software, neboť může opět dojít k zaseknutí v mechanice či ztrátě všech dat .
Co dodat závěrem, že
se ještě dnes stává to, že se ještě dnes podaří někomu vypálit
DVD, které na jiném
zařízení nelze přehrát, nebo
se zasekává !
|
|
Aktualizováno ( Neděle, 30 září 2012 ) |