 |
|
Seznam natočených filmů
Memoriál generála Custera
Vladimír Janíček narozen 30.března 1933 zemřel 7.března 2013.
Osobnost, na kterou se nezapomíná.
Praha 1936,- na Ořechovce se dokončuje výstavba překrásné vilové čtvrti, které dominuje velká ústřední budova s rozsáhlým společenským a obchodním vybavením. Dnes bychom jej mohli nazvat obchodním centrem. Tam byl také vybudován úžasný biograf s názvem Kino Ořechovka.
Biják tehdy prožíval zlaté časy a většinu představení míval vyprodáno. Pro nás kluky byla jeho nedělní návštěva samozřejmostí. Před vstupem do kina bylo rituálem, zajít do vyhlášené cukrárny pana Janíčka na dortík božské kvality. Tam prodávali Vladimírovi rodiče svoje výrobky a jejich synek je bedlivě sledoval. Všichni jsme mu záviděli, protože on přes ty dorty se spřátelil s promítačem filmů, který ho bral do projekční kabiny a průzorem tak viděl všechny filmy i ty „dospělácké.“
Z Vladimíra se stal inženýr, který byl nasazován jako organizační technik, převážně
v zahraničí. Spolu jsme se opět setkali až v roce 2006, když jsem se dostal do klubu ČKK, kde on už jako důchodce dlouhodobě působil a patřil mezi klubovou elitu. Stal se z něho vášnivý filmař, který měl stále co natáčet, také proto, že toho hodně zažil a poznal.
Měl nesmírně rád své 2 dcery, pro které by obětoval všechno na světě. Jedna z nich se odstěhovala do Kalifornie, a aby to nebylo tak jednoduché, tak jeho zeť, slavný paraglaidista si koupil v Jižní Americe svah, na kterém postavil paraglaidistovou školu a chatu, do které Vladimír Janíček jezdil každý rok na dovolenou.
Aby se dostal z Prahy do Chile, musel prosedět 24 hodin v letadle. A stálo to zato. Tam v kraji plném sopek a panenské přírody, létali ve dvou a filmovali malebnosti, ke kterým se nikdo hned tak nedostane.
Unikátní záběry pak nám předváděl na klubových soutěžích a velice často za ně dostával ocenění.
Ze svých toulek po světě přinášel nejen filmové skvosty, ale i technické novinky a zkušenosti. Před několika lety, když se objevily i u nás velké ploché televizory, neváhal a koupil jej. Doma v podkroví si pak instaloval domácí kino s vysokou rozlišovací schopností.
A příklady táhnou. My, kteří jsme to u něho viděli, jsme si postavili domácí kino také.
Plánů a elánu měl mnoho, žel osud jeho život zastavil ve chvíli, kdy byl na vrcholu svojí tvůrčí činnosti a mnoho toho chtěl ještě udělat. Po krátké, ale zákeřné nemoci odešel člověk, který nežil nadarmo. Svůj mnohostranný život naplnil činy, pílí, přátelstvím a láskou. Nám, kteří jsme se s ním setkávali, bude chybět. Útěchou a vzpomínkou jsou nám filmy, které po něm zůstaly. Ano, takový nám zůstal Vladimír Janíček.
Napsal Václav Jágr