CKKP - Volný večer 15. února 2010

Opět se nás sešlo málo- sníh, náledí, chřipky a tak přišli jen „ti skalní“, ale to nevadí, rádi se setkáváme v takové jako rodinné atmosféře

Plánovaný program se z technických důvodů nemohl uskutečnit a tak byl na pořadu opět „volný večer“.

Na dotaz, jak to vypadá s časopisem Videohoby, odpovídá předseda, že špatně.
Snad vyjde ještě č.12, ale co bude dál, to se neví. Pracovníci ČVU nemají manažerské schopnosti, nedovedou sehnat sponzory, dotace nejsou A tak i když autoři pracují zdarma, z pouhého nadšení se časopis vyrobit nedá. Materiálu je dost, zájemců o časopis s dlouholetou tradicí (i když časem pod různými názvy) je také dost, ale 50 Kč za výtisk je pro mnohé zájemce mnoho a přitom výrobní náklady jsou vyšší. Asi se časopis přesune na internet a jeho tištěná podoba zanikne, tak jak se to v dnešní době s časopisy děje. Co se dá dělat

Prvním filmem, který se dnes promítal, byl film „Den otevřených dveří“ Pavla Vrbaty.

Nafilmoval moderní studia České televize, kde byly návštěvníkům předváděny různé technické vymoženosti, kterých se dnes při tvorbě programů užívá. A k tomu autor přidal staré záběry, které nafilmoval roku1981, kdy televize natáčela v tehdejší plodinové burze. Bylo zajímavé vidět třeba operetu Cikánský baron, ovšem bez zvuku,to amatérská kamera ještě neuměla A všelijaké „triky“ které tehdejší televizní pracovníci vytvářeli primitivně , jen např. pomocí závojů, apod.
Jak technika od té doby pokročila, to si člověk uvědomí, až když to může porovnat.
Autor byl pochválen, jak šikovně dovedl skloubit přítomnost s minulostí.

Dalším filmem byl Kamarád od Milana Haškovce.
Viděli jsme Václava Jizbu v hlavní roli. Co s ním dnes asi je ? To byl člověk, který nezkazil žádnou legraci. Možná, že by ho měl Milan, nebo Vrbata navštívit, třeba je už starý a nemocný a jistě by ho potěšilo, kdyby si na něj staří přátelé vzpomněli.

Potom se promítala Kronika klubu,
kterou vytvořil Pavel Vrbata a která navazuje na kroniku Rudolfa Mihleho Sláva a pád ČKK. Roku 1982-9 byl Pavel kronikářem a pečlivě zaznamenával co se na schůzkách dělo.(já jsem to pak opisovala na stroji) Teď je to několik svázaných knih. Autor celé to tehdejší dění zfilmoval, sehnal fotografie členů filmové úseky s vystoupením některých členů atd.. Této přímo mravenčí práci se věnoval téměř celý rok.

Film jsme viděli již podruhé a opět byla široká diskuse, hlavně o způsobu ukončení filmu,

Protože do klubového života zasáhly významné dějinné události.

Pět známých písniček, to byl starý film našeho klubového vtipálka Milana Haškovce.

Když člověk vidí jak slepec šátrá bílou holí kolem lejna na cestě a do toho burácí písnička „tak do toho šlápni“ musí se chtě nechtě smát. I když Milanův humor je někdy dost drsný a byl kýmsi označen jako „záchodový“, přece je výborné, že máme v klubu člověka, který vidí humor všude kolem sebe.

A protože výjimečně bylo ještě dost času a nikdo sebou už žádný film neměl, promítal se jeden díl pořadu televize Noe „Říkají to filmem“
Škoda, že tento pořad se už nevysílá. Vystupovali v něm přední tvůrci amatérského filmu, vyprávěli a promítali své nejlepší filmy. Pořad trval vždy hodinu a tak bylo dost času vidět vybrané filmy celé, ne jen jejich úryvky.

Vysílalo se celý rok a těch tvůrců se na obrazovce vystřídalo 10 (možná víc ?) Byla to jediná příležitost, vidět to nejlepší v amatérském filmu.
Je velká škoda, že to skončilo.