Volný večer 2.2.2009

Napsal Vancak Petr

Večer pěti filmů pod taktovkou MUDr. Františka Dedka. Spíš nežli slova chvály mě napadá koldokola omílaná a stále opomíjená úvaha: Nežli vezmu kameru do ruky a stisknu spoušť, vím, proč to dělám? Co chci sdělit ? Komu to chci sdělit ? Komu ještě to chci ukázat, a proč? Na dnešní večer se nám sešlo relativně málo filmů, a tak zbylo o to více času na kritiku a rozbory. Místo nemocného Zdeňka Kopky provázel večerem František Dedek, a jeho přístup byl chirurgicky rázný a břitký. A má pravdu - většina "pacientů" by zasloužila radikální operaci - říznout (tedy spíše střihnout) do živého, přišít své k svému a zahladit zvuk a ruchy tak, aby na diváka netrčely pahýly a ošklivé jizvy: 1) Terka - Vánoční procházka po 12 letech, J.Maršík, 7 min Výborný a vděčný nápad - oživit paměť a konfrontovat vycházku na Vyšehrad s pětiletým capartem a sedmnáctiletou slečnou. Výborné záběry - ruka a oko filmařského machra se nezapře. Bohužel neladí skladba - opakování co nejpodobnějších akcí dříve a nyní se spolu neváže, občas působí rozpačitě, občas mate diváka, jde-li vůbec o stejné postavy. Jo, kdyby takhle do brány zašla holčička a filmovým kouzlem (stačila by prolínačka) z brány vyšla mladá krasavice, to by bylo něco ! Film má dva konce - poté, co dozní hudba a vidíme mizející záda, začne hrát Ave Maria a pokračuje se v kostele a na hřbitově - i zde by citlivé přeskupení a vytřídění záběrů bylo ku prospěchu. 2)Jiřina Adamcová - vernisáž, J.Maršík, 14min Film - medailon- vyrobený autorce na památku. Domů dobré, pro veřejnou projekci "plastická operace" nutná: určitě vylepšit kontaktní zvuk malířky i ruchů - a na co nestačí počítač, zachránil by komentář spíkra. Obsah velmi zajímavý, monumentální díla, ovšem snímání fotografií z katalogu s popisem toho, co vidíme,  mi připomínalo nejvíc inventuru bez oživení. 3) Fotbalový trávník v areálu Eden, M.Haškovec+J.Elsner, 20min Neamatérské dílo - točené na zakázku za peníze zadavatele (trávníkářská firma). Na tomto faktu nic nemění ani to, že se tvůrci nerozdělili a Milan nedostal zaplaceno. Instruktážní film, jak se dělalo hřiště na Slavii. Věcné, popisné - tady je asi předmět sporu - zatímco Milan jako kameraman hledal (a nacházel) oku lahodící záběry (tvary, barvy, perspektivy,dělníci - že by se jich našlo), sestřih upřednostňuje hlavně "šedé" celky a polocelky z fází výstavby. Asi to tak zadavatel chtěl. 4) Verdi na výletu, V.Jágr, 10min Pěkná reportáž z letní vyjížďky motorovým člunem po Orlíku. A navíc vyprávěná psíkem Verdim. Pro rodinnou kroniku fajn, pro oko náročného a ne-rodinného diváka občas dlouhé a s přetržitou dějovou linkou. Tvůrčí tým Václava Jágra jsou hračičkové se spoustou nápadů, kouzlí se zvukem i obrazem. Tady se máme stále z čeho a na co těšit. Zvlášť, když prý už nahradili fotoaparát videokamerou. 5) Masopustní besídka, V.Janíček, 15min Autor promine, ale spíš záznam nežli reportáž z besídky základní školy. Téměř školní příklad toho, jak se to nemá dělat: autor oslovený bezprostředně před akcí, bez přípravy zaujme místo v sále, vše točí z jednoho místa a z ruky. Neví, kdy jsou nástupy, a tak má písně a scénky bez začátků. Když je píseň dlouhá, řízne do ní, a tak zvuk i obraz skáče a občas chybí i konce. Jako dokonale nepadnoucí záplata působí záběry vypůjčené z jiné kamery. Kočkopes - buď točím záznam pro zúčastněné a nestříhám nic, nebo točím reportáž, a pak si vybírám a střihnu jen povedené pasáže. Takhle divák dostane na talíři místo vybraných chuťovek sousto od každého pokrmu z jídelníčku. Poněkud nestravitelné ...

Aktualizováno ( Úterý, 15 březen 2011 )