Jak sám řekl, už od dětských let toužil být ajznboňákem, a protože se mu to nakonec nepovedlo, dodnes si to alespoň kompenzuje ve svých filmech. Natáčí je ve spolupráci s ing.Karlem Zeithammerem a jejich láska k železnici je z nich opravdu cítit. Filmy jsou signovány „Happy Iron Horse".

První film: „Nejkrásnější den paní Hladké" (nadšené tvůrkyně a organizátorky dopravní expozice v Mnichově)  nás přivedl do dnů, které završily její několikaleté tvůrčí úsilí. Na pěkně zabrané detaily historických vozidel, bychom se určitě vydrželi dívat i mnohem déle.           

Poté nás zavedl na návštěvu oslav 160 let železnice na Slovensku, „Bratislava 08". Byla to velkolepá oslava, na které nechybělo ani předvádění historických strojů na kolejové točně ani závěrečný boj s obrněným vlakem  předvedený členy klubu vojenské historie.           
Mně se nejvíce líbil film „Inspektorská drezína", který vzdal neokázalý hold výsledkům práce skupiny nadšenců (možná škoda, že nebyli představeni osobněji), kteří vzkřísili k novému životu krásnou drážní drezínu.           

Film „Šťastná lokomotiva" nás zavedl na cestu Smíchovského speciálu (historického vláčku taženého dvounápravovou lokomotivkou z Prahy do Davle a zpět). Takové specifické „On the road", kde nikoli cíl sám, ale vlastní cesta je cílem.           

„150 let dráhy Ústí – Teplice" bylo další ukázkou drážní slavnosti.Večer opět ukázal, že každý filmuje to, co má rád, a je to tak dobře.           

Setkání však nebylo samozřejmě jen samým promítáním. Vzpomínalo se i na některé historky z natáčení, na „Neváhej a toč", i na opět vzkříšený „Kinoautomat" v kině Světozor. 

A večer rychle a mile ubíhal, a tak je nutno na závěr poděkovat panu Václavu Fořtovi, který oba hosty do klubu pozval a celý tento zajímavý a poučný večer uváděl. 

Zapsal Robert Vachule, foto Josef Jíša  

Pár fotografií z večera, které pořídil Milan Haškovec.