Přišel mezi nás pan Igor Goryunov
a překvapil nás zajímavým filmem o Praze.
Teď už je řádným členem klubu, chodí
na naše schůzky pravidelně a s radostí přijímá kritické připomínky našich
filmových odborníků. Jeho filmy jsou technicky dokonalé, používá
klíčování,obraz v obraze a různé další techniky, což u nás zatím umí snad
jen dva,tři lidé.
Každou chvíli přinese nový film.
Film je plný nápadů a jelikož je pan Goryunov veselý člověk, vidí humorné scény
v běžném životě na každém kroku. Jeho manželka je jeho hlavní herečkou
(někdy i dcerka), ale ve svých filmech hraje i on sám a je vidět, jak je to oba baví, jak si to
natáčení oba užívají.
Chci tu popsat film Bolero
(nazvaný podle hudby, která podmalovává tento bezeslovný film. Téma je
konfrontace představ (očekávání) ženy a
muže + realita.
Film začíná jak se ŽENA probouzí,
otvírá kalendář, kde má zapsané mužské jméno. Poklízí, se
šťastným úsměvem přitiskne k hrudi
vázičku (?) a zasní se.
Orámovanou srdcem sledujeme
kamera její představu : nohy elegantního
muže vystupují z luxusního auta, krabička se snubními prstýnky (svatba,
tužba každé ženy). Muž s kyticí před domem dívá se vzhůru k
jejím oknům.
A teď vidíme skutečnost : Muž
bloumá před obchodním domem a přemýšlí
jaký dárek koupit, aby to moc nestálo.
Muž stoupá po schodech., opře se
o zábradlí a zasní se.
Orámovanou srdcem vidíme jeho představu : Krásná žena na gauči láká muže
k sobě.
Skutečnost : zazvonil a
lekl se tak, že málem spadl ze schodů, otvírá mu neupravená žena
s ručníkem na hlavě, její ruka
ukazuje na bačkory.
Muž s rozpačitým úsměvem vchází s
ubohou kytkou, nad níž se žena ušklíbne.
Žena mizí ve dveřích. a my vidíme
mužovu představu - stůl plný dobrot (bábovka, vypečená husička,
obložená mísa, víno).
Žena vrací dobře oblečená a upravená, kolem hlavy má
uvázaný šáteček, jehož jeden cíp pleská muži neustále do obličeje, kdykoli se
k ní trochu nakloní.
Ukazuje muži rodinné album.
Muž padá před ženu na kolena ,
aby jí vyznal lásku. Ona je potěšena.
Muž mluví a ona k němu s obdivem vzhlíží.
Ukazuje jí svůj vynález (- nákres záchodu
s automatikou na toaletní papír.)
Sám je příjemně překvapen, jaký
to na ní udělalo dojem.
Netuší, že ona dostala nápad – mohl by jí opravit
záchod a už ho tam vede, kolem postele na kterou on hned
padne. Ale ne, to jste špatně pochopil pane! (s rozhořčeným údivem) je
dostrkán na záchod.
Ona mu vysvětluje problém se splachováním.
On (tiše zuří), ale nakonec se do
toho dá.
Ona zatím v kuchyni
s mobilem, vypráví kamarádce, jak to šikovně zařídila.
On se naklání nad WC mísou a
vrací se celý mokrý.
Ona mu nabídne pyžamo na
převlečení. Podal jí své mokré kalhoty a ona hned zvědavě sahá do jeho kapes. Vyndá
autíčko a 3 cínové vojáčky.
Je to infantilní budižkničemu,
pomyslí si. A jak jí zamazal ručník !
Konečně usedají k hostině. Na
talíři má každý buřta, jedí ho příborem.
Jemu se do talíře plete kravata.
Pokecal si jí hořčicí. Ona ho zdrtí pohledem a kravatu ustřihne.
On nalévá
krabicové víno. Červené. Poleje ubrus. Ona přinesla šampaňské. Špunt mu vletěl
do oka a způsobil mu monokl.
Snaží se zapůsobit - vychloubá
se svými svaly. Pustil televizor. Vysílají fotbal, on hned nadšeně fandí
a řve.
Ona chce tancem
před obrazovkou upoutat jeho pozornost.
On jí rozhořčeně odhání. Ona
uraženě odchází do kuchyně a při přípravě svačiny telefonuje.
Svačina na stole. Zazvonil jí
mobil. Ona vypráví a šeptem ho pomlouvá.
Vypráví jak má ušité šaty a na něj zapomněla. On se nudí, stále kouká na
hodinky. Zapálí si tedy cigaretu.
Ona při telefonování
zaregistrovala kouř. Ječí, popadne deodorant a stříká.
On je jejím zásahem vyděšen, pokoušejí se
o něj mdloby. Úlekem upustil hořící cigaretu a hoří ubrus.
Ona zpanikaří,
popadne dort a plácne mu ho do obličeje.
Film končí tím, že žena nahlíží do kalendáře,
kde má jiné mužské jméno.
Velmi hezky udělaný film. Věřím,
že brzy opět přijde pan Goryunov s novým filmem, stejně dobrým jako byly
všechny jeho filmy předešlé.Škoda, že se svými filmy nejezdí po soutěžích.
Doufám, že to nebude trvat tak dlouho, že jezdit začne, ale hlavně že jeho
filmy budou ze soutěží přivážet jednu cenu za druhou. Už se mě ta doba, co
nikdo z ČKK nevozí ceny ze soutěží,
zdá nějak moc dlouhá.
Zapsala Eva
Benešová
|