|
Prý je v Česku několik městeček názvem Vráž. Toto
městečko je jen 25 km od Prahy a pořádá soutěž amatérského videa.
O činnosti klubu a o této soutěži se lze dočíst na internetových
stránkách http://www.fotovideovraz.cz , ale
každému doporučuji navštívit soutěž přímo fyzicky. A přivést do soutěže svůj
film.
Letos se do Vráže vypravila početná delegace z ČKK.
Jedno auto nestačilo. Řádily však chřipky a proto jsme nebyli ještě početnější.
O tom, jak někteří naši členové stáli o účast na soutěži, svědčí neskutečný příběh
našeho člena, Václava Jágra. Ráno v 8,30 hod.naše skupina ve složení –
Vrbata, Haškovec, Fořt , Krafnetr a Jágr měla sraz před nádražím Smíchov, u
hospody, na kraji ulice Moulíkova. Všichni jsme se dostavili včas, jen Václav
Jágr nikde. Po čtvrthodině čekání jsme odjeli bez něho, a začátek soutěže jsme stihli,
jen tak-tak. Po hodině promítání se v sále objevil i Václav Jágr. Na
otázku, jakým dopravním prostředkem se sem dopravil, odpověděl : od nádraží
Smíchov - taxíkem za 1100 Kč. Václav nás čekal u nádraží Smíchov, ale v jiné
ulici a před jinou hospodou. Když
zjistil svoji chybu, neváhal a použil taxík. Pavel Vrbata to komentoval slovy,
že příště bude lepší, když pro Václava přijede autem až k němu domů a 1100
Kč dá Václav raději do pokladny ČKK.
Ale vraťme se zpět k soutěži. Letošní ročník byl už
třetí. Soutěž je jednodenní a to vždy v sobotu. Soutěž se konala v jídelně
místní školy. Prý větší místnost nemají. Mimo promítání filmů, bylo pro
účastníky připraveno výborné pohoštění. Obložené chlebíčky, soda, čaj, káva, koláče
a hlavně výborný guláš. Přiznávám se bez mučení, dal jsem si dvě porce.
Hned vedle stolu s občerstvením byl stůl plný vína.
Mecenáš soutěže, majitel vinotéky z Berouna zde nabízel svá moravská vína.
O velké přestávce nám předváděl, jak se šampaňské otvírá šavli, nebo sekáčkem
na maso. Myslím, že se tomuto způsobu otvírání říká SABRÁŽ.
Až budou historikové bádat nad počátkem soutěže,
materiálu najdou dost. Objektivy videokamer se přímo ježily ze všech stran. Video-reportáž
kterou zde pořídil Milan Haškovec už je ke shlédnutí v naši VIDEOGALERII.
Mohl bych tuto reportáž zakončit svou oblíbenou větou :
kdo chce vědět, jaké tam byly filmy, měl tam být. Nebylo by to však fér, takže
pokračuji :
Tradice „Vrážské kamery“ je teprve v plénkách. Přesto
soutěžilo 31 filmů od 21 autorů. Názvy a složení poroty je možné najít na webu.
A navíc, některé filmy už bylo možné vidět na jiných soutěžích.
Soutěž se žánrově nijak nevyhranila. Proto není třeba
řešit, zda film TŘI BRATŘI jsou film
hraný či animovaný. Moji spoluhráči v něm ostatně hráli lépe než já. Není
divu. Kreslil je totiž Jarda Nykl.
Další hrané dílko HRAČKA
pana Milana Štajera je také anekdota. A dobrá. Hraný je i film POMSTA Zdeňka Panzenhauera. Ve filmu ROURY 14, herečka předškolního věku
dokonale vytvořila postavu úřednice.
KAUZA
METHANOL je o
programátorovi, který pod vlivem alkoholu vidí 3D postavy, jak mu z obrazovky
utíkají na stůl. Ve VESELÉM PŘÍBĚHU nám
tentýž autor, stejným klíčovacím efektem, nechá propadnout náruživou, filmovou
amatérku, do kanálu.
Ceny byly uděleny ve dvou kategoriích, v dlouhé a
krátké. V dlouhé kategorii uspěly filmy : MIKULÁŠ NECHODÍ NIKDY SÁM. Autorka Lucie Heroutová ve filmu
ukazuje, jak líčí malí kluci past na čerta. Mikuláš jim za to vynadá.
Film pana Šmolíka – JAVA,TĚŽBA
SÍRY /1.místo/ a film Jaroslavy Šťastné ZOUBKOVY PLASTIKY /3.místo/ dosáhly na metu nejvyšší.
Ve filmu DOMEČKOV,
/2.místo/ pro změnu studentky pedagogické školy hrají lesní skřítky. Jde o žánr
Večerníčku, pro diváky od dvou let. Zadání splňují dokonale. Režíroval je
ostatně profesor pedagogiky.
Smůlu měly naopak filmy Jaroslava Kolčavy – PŘIJEL CIRKUS a film Václava Fořta PRAHA PLNÁ HUDBY. Tuto náročnou a
dynamickou kompozici obrazu a hudby vyprávět nedokážu, ale snad tento film
uvidíte na jiné soutěži.
Svůj soutěžní debut zde měla i Taťána Ledinská. Zachytila
vystoupení Bulharského folklóru na Kampě. Jako kameramanka obstála velmi dobře.
Tak za rok na VRÁŽSKÉ KAMEŘE na viděnou.
Zapsal Jan Krafnetr
|
