VLADIMÍR JANÍČEK

            
 podlehl infarktu několik dní před svými osmdesátými narozeninami.

Když se v 70 letech rozhodli komunisté zbourat Staré STŘEŠOVICE (vesnici s  více jak tisíciletou tradicí ),aby zde postavili ambasády socialistických zemí, vydala jsem se s kamerou, abych zachytila ten mizející svět, který tvořil malebnou kulisu přímo před okny naší vily. Tak jsem se seznámila s amatérským historikem Václavem Jágrem i jeho kamarádem Jaroslavem Sochůrkem, synem vyhlášeného malíře pokojů. Oba tu žijí už v páté generaci v posledních dvou původních domcích.

Přivedla jsem je do ČKK. Můj film Lidé ze Starých Střešovic, viděl někde ing. Vladimír

Janíček, rodák z Ořechovky. Setkali jsme se spolu a zjistili, že jsme všichni 4 chodili do stejné školy. Nejdřív Jágr, pak Sochůrek, pak já Eva a nejmladší Vláďa Janíček.

Byli jsme „ Střešovická parta“ a moc jsme se  radovali, z našeho vzájemného přátelství. Vláďa nás vozil autem do klubu.Bydlel jen asi ½ km od nás. Vždycky přijel před naši vilu, ze stráně seběhl Jágr a Sochůrek a jelo se. Cestou zpět se zajelo na Hanspaulku s panem Ing. Skotákem, aby nemusel v noci domů autobusem. Tak jsem se dozvěděla, že Vláďa byl členem ĆKK téměř od založení klubu (od svých 20 let) Zmiňoval se o Dr. Soukupovi, pí. Květě Strádalové, ale ty já jsem neznala.

Vláďa jako syn živnostníka (měli cukrářství na Ořechovce) musel „do výroby“. Pak teprve mohl vystudovat na strojní a chemické průmyslovce. Jako Ing. pak byl poslán na 4 roky do Sýrie, jako vedoucí technické kontroly a potom 2 roky  v Iráku,  stavěl chemické rafinerie na zpracování ropy.

V důchodu ještě pracoval v čistírně odpadních vod v Praze. Byl neuvěřitelně aktivní. Svoji vilku i chatu si budoval svépomocí, protože pořádného řemeslníka nelze sehnat, jak říkal.

Zapsala Eva Benešová