Rodinné video Praha 2012 – soutěž rodinných filmů, kterou
pořádal Český klub kinoamatérů se i tentokrát tradičně opět konala
v promítacím sále ČKK
Pod
Juliskou 2a. Praha 6 v sobotu 27.října 2012.
Byl to již
jubilejní 15 ročník, do kterého se přihlásilo 25 filmů. Protože je to
jednodenní soutěž, musel být po prvé v její historii proveden předvýběr,
ze kterého vyšlo vítězně do vlastní soutěže 14 filmů. Při soutěži pak porota
rozdělila filmy do dvou kategorií:
a/. Filmy
čistě rodinné a b/. Filmy o rodině.
V rodinných
filmech se umístily vítězné filmy takto:
I.
místo: VYZNÁNÍ Petra
Barana z Brna. Je to citlivě, s láskou a také s pocho-
pením pro stáří natočený film
dospělého syna o starých rodičích. Au-
tor využil již dříve natočený
černobílý zvukový záznam VHS. Střihově
ho upravil a na několika místech
umocnil vložením nově dotočenými
vzpomínkovými sekvencemi.
Vytvořil tak epopej plnou lásky a díků.
III.
místo: PROVENCE, MÉ DCERY A JÁ Eduarda Mocka z Frýdku Místku.
Je to citlivé a umělecké
vyprávění o návštěvě francouzské Provence, je-
jí historii, pamětihodnostech a
krásách krajiny s téměř jako by reálným
setkáním s malířem Vincentem
van Goghem. Poetickému vyznění fil-
mu napomáhá i vystupování obou
dcer i samého autora filmu i citlivý
střih, kde živé záběry jsou občas
proloženy fotografiemi. Komentář je
občasný-nerušivý, věcný až
strohý, hudba podbarvuje a tak zvuková
složka s obrazem vytvářejí
působivou jednotu.
II.
místo: 300 STRAN ŽIVOTA A SMRTI Aleny Krejčové z Ústí n/Labem.
Námětem tohoto filmu je deník
jejího dědečka, který se zúčastnil krva-
vých bojů za I. světové války.
Síla a hrůznost literární předlohy je beze
zbytku přenesena do vlastního
filmu, který autorka natočila na autentic-
kých místech bojů a to se vší
krutostí v komentáři, tak jak jsou tyto hrů-
zy popisovány v deníku
dědečka. Není to běžně pojatý dokument
využívající na př. dobové
fotografie, ale je to film postavený na síle
zapsaného dědova prožitku - tedy
slova a také autencititě oněch míst.
Ve filmech
o rodině se vítězné filmy umístily takto:
I. místo: JÁ JSEM TO SLÍBIL Marie de la Renotier z Ústí
n/L. Je to hraný
film natočený
podle skutečné události. Muž o kterém film pojednává si
netroufal sám sebe ve filmu
zahrát. Je to role staršího vdovce, který žije
v zanedbaném neuklizeném
bytě, stále vzpomíná na svou manželku, je-
jíž hrob denně navštěvuje a nosí
květiny. Je to láska až za hrob. V po-
sledním záběru, když odchází na
hřbitově zády od kamery, zazní jeho
motto: „…já jsem to slíbil“. Toto
konstatování a odchod od hrobu je
nejsilnější část filmu, který je
zpracován jednoduše ale působivě.
II. místo: POSLEDNÍ REQUIEM Karla Pokorného z Nové Paky.
Film
zachycuje ukládání urny presidenta Václava
Havla do hrobu na
Olšanském hřbitově. I při omezených možnostech
amatéra dává tato reportáž ucelený obraz o této události.
III. místo: PÁSLI BRAŠI KOZY
L. Heroutová a M. Štaketa z Vráže. Pěkně
navozená venkovská atmosféra, suverénní
herci – kluci, pasáci koz, to
je první dojem diváka už při
projekci filmu. Film má dramatickou zá-
pletku, pasáci špatně přivážou
kozu a jdou si hrát. Uzel se rozváže a
stádečko se rozběhne. Nakonec však vše
dobře dopadne. Film je kame-
ramansky dobře natočen, dobře
střižen a má nevtíravou podbarvující
hudbu.
Pro
úplnost ještě seznam dalších soutěžních filmů:
- PRVNÍ
PLAVBA LODÍ Václav Beneš, Kostelní
Hlavno,
- MAĎARSKÉ
DOBRODRUŽSTVÍ Václav Fořt, Praha
-
ČEREŠNĚ Igor Goryunov, Praha
- SVATBA
JAKO ŘEMEN Václav Jágr, Praha
- OSLAVA
NAROZENIN Milan Haškovec, Praha
-
SEŠLOSTI Ing. Jan Vačlena, Hradec
Králové
-
PRÁZDNINY Milan Haškovec, Praha
- JIŘINY A
JANA ČERMÁKOVÁ Václav Čermák,
Čečelice
ČESKÝ KLUB KINOAMATÉRŮ – VIDEOKLUB PRAHA
Praha 27. října 2012
Zapsal Zdeněk Kopka
|