O novém způsobu
záznamu HD videa pomocí AVCHD kodeku
jsou stále
různé dohady .
Jeden z autorů
této technologie ( SONY ) když vydal
dvojici videokamer
s tímto záznamem se po prvních
recenzích AVCHD neukazuje pouze
v dobrém světle.
O tom, že klasickému či digitálnímu PALu zvoní umíráček není z pohledu
posledního vývoje digitálních videokamer
vůbec pochyb.
Stále větší poptávka po vysokém rozlišení již před několika
lety vykrystalizovala
v podobě High Definition Video ( HDV ) v kategorii hi-end.
N ě c o m á l o o H
D V : Pro přehled
to probereme :
V čem je však
ten hlavní rozdíl mezi DV a HDV
?
Pokud se podíváme na
starší a nejrozšířenější formát DV, tak zjistíme, že norma PAL
definuje rozlišení 720 x 576 bodů ( při 25 fps ) a NTSC
720 x 480 bodů ( při 30 fps ).
Maximální datový tok
je 25 Mbit / sec a jeho
kodek je použit DV.
Rozlišení na HDV vychází
z HD, což znamená 1280 x
720 či
1440 x 1080 px pro
normu PAL i SACAM. Poněvadž se
při návrhu HDV počítalo s využitím
mini
DV pásky
a
s kompatibilitou s DV (
proto HDV ), je jasné, že datový
tok je shodný se starším
standardem, čili 25 Mbit / sec.
Z toho plyne, že
komprese n e m ů ž e b ý t
DV ( cca 5 : 1 ) – používá se
proto MPEG-2
s kompresí 17 : 1
! Na jednu stranu to sice
značí stejnou kapacitu pásky jako u DV, na
druhé straně je však velká
náročnost na výkon PC.
Dalším rozdílem je nemožnost
změny poměru stran – HDV umí pouze 16
: 9 , kdežto
DV umí 4 :
3 .
Podle předešlého výkladu lze usoudit, že normy PAL a SECAM
jsou u HDV totožné.
Rozdíl v nich je
ale dosti značný – SECAM, označovaný
též HDV
1, je progresivní
( neprokládaný ), a
proto se přidává za řádky písmenko p ( 720 p ) .
Za jednu sekundu se tak zobrazí 25, 29,97 , 50
nebo 59,94 snímků
( značeno 25 p, 30 p, 50 p, 60 p ) .
Norma PAL je prokládaná ( interlace ), označuje se HDV 2,
případně 1080 i a za
jednu sekundu
zobrazí 50 nebo 59,94 půlsnímků
( 50 i, 60 i ) .
Pro lidské oko je pochopitelně příjemnější p r o g r e s i v n í styl, a
proto se nabízí
ideální
kombinace 1080 p.
Vysoké rozlišení
s neprokládanými snímky
však vyžadují nadměrné
nároky na přenos signálu - je zapotřebí zvolit
kompromis - buď 720
p, nebo 1080 i
.
Dodejme jen, že mezi
z a s t á n c e 720 p
se řadí JVC s Canonem, a 1080
i zase
p r o s a z u j e
Sony .
Názorná ukázka
rozdílu PAL versus
HDV 720 p a
1080 i :
PAL - 720
x 576
HDV - 1280 x 720 ( 720 p )
HDV - 1920 x 1080 ( 1080 i )
Matematicky nadaní jedinci si zajisté všimli, že rozlišení 1440 x 1080
je ve formátu
4 : 3 a
ne 16 : 9, jak by to mělo správně být .
Pokud se podíváme na rozlišení 1280 x
720 a budeme věřit tomu, že i CCD
čip má shodný poměr stran ( 16 : 9 ),
lze jednoduše tvrdit, že jednotlivé pixely mají tvar čtverce ( všechny strany stejně dlouhé ) . A v tom je právě ten zakopaný pes – u 1440 x 1080 jsou jednotlivé pixely obdélníky
s poměrem stran 4 : 3, z čehož jasně vyplývá 1440* 4/3 = 1920 x 1080, neboli poměr 16 : 9 .
Ačkoli je tedy fyzické
rozlišení pouze 1440 x 1080, tak se
ve výsledku jeví jako 1920 x
1080 .
Kromě videa je rozdíl
i ve zvuku .
Na rozdíl od DV, kde je zvuk
nekomprimovaný ( 1536 kbit / s ), se u HDV používá komprese
MPEG-1 layer 2 s 384
kbit / s bitrate.
Každý asi uzná, že 384
kbit / s je naprosto
dostačující hodnota a
rozdíl od nekomprimo –
vaného zvuku by neměl být
vůbec slyšet .
Z výše uvedeného je patrné, že HD je v rámci
digitálních technologií obrovským
skokem kupředu. Vždyť norma
PAL či SECAM
je s námi od prvního spuštění
televize a za ta
desetiletí se vlastně nic
nezlepšilo !
Škoda jen, že se Evropa
vydává směrem k digitalizaci stařičkého PALu , namísto, abychom
si vzali příklad
z Japonska a teď už i
Spojených států, kteří
mají HDTV vysílání už
celoplošně .
Hlavní problém byl
doposud u použitého média, kterým je mini
DV páska .
Jedná se sice o
levné a relativně spolehlivé řešení, ovšem doba magnetických pásek ve
spotřební elektronice
nenávratně končí .
A V C H D
Vědomi si této skutečnosti se firmy Sony a
Panasonic spolčují a
jejich snahou je záznam HDV dostat na jiná, modernější média, než je
obstarožní mini DV .
Výsledkem jejich
společné práce je naprosto
nový kodek zvaný
A V C H D
( Advanced Video
Codec High Definition ), který tuto ideu naplňuje.
Video s tímto
kodekem lze ukládat na pevné disky,
DVD i na různé paměťové karty.
AVCHD využívá
populární MPEG-4 AVC / H.264 s prostorovým 5.1. auditem
Dolby Digital a je proto pravděpodobné, že se rychle
rozšíří mezi domácí video techniku
s podporou tohoto formátu .
Vše vypadá velmi slibně a i přes velkou kompresi se zdá
být AVCHD
blízkou hudbou budoucnosti.
Na počátku této technologie
firma SONY vydala dvojici
kamer – HDR-UX1 se záznamem na DVD
a HDR-SR1 s integrovaným
pevným diskem, když v té době
Panasonic představil
pouze prototyp kamery se záznamem na
paměťové karty SDHC .
Nemilé však překvapení čekalo recenzenty serveru, který se pod ruku dostal právě zmiňovaný kousek s DVD. Po problémech
s přehráváním vypáleného DVD hledali
radu na stránkách Sony, kde se
mimo jiné dočetli :
* DVD disk obsahující
AVCHD video není kompatibilní
a neměl by být proto používán
se
standardními či High Definition ( HD )
DVD přehrávači a rekordéry .
Disk se nemusí
podařit vytáhnout z mechaniky,
případně může dojít ke smazání dat na
nosiči .
* DVD disk obsahující
AVCHD video by neměl být používán
na počítači s nainstalova-
ným vypalovacím software, neboť může opět
dojít k zaseknutí v mechanice či ztrátě
všech dat .
Co dodat závěrem, že
se ještě dnes stává to, že se ještě dnes podaří někomu vypálit
DVD, které na jiném
zařízení nelze přehrát, nebo
se zasekává !
napsal Pavel Hofman
|