Jako první, promítl Tomáš svůj film „Pepíček se žení“.  Napřed však pustil záznam televize Prima, která vysílala ze svatby Pepy Košaře, ve své televizi,  svoji reportáž.  Tomáš zpracování svatby pojal jinak. Propojil fotografie ze svatby, které rozhýbal se záznamem velmi působivě.
Manželé Košařovi, Pepa 93 let a paní 88 let potvrdili si své sedmdesátileté manželství na městském úřadě Prahy 5, kde ke své platinové svatbě obdrželi pamětní plaketu. Což se zastupitelstvu Prahy 5 příliš nepovedlo. Taková událost by si zasloužila věcnou cenu.  Vždyť 70 let společného života v lásce a porozumění si zasluhuje obdiv.

Poznámka nejmenovaného, přímého účastníka svatby : 
Manželé Košařovi mimo plakety dostali také velký dárkový koš.  Tomáš zřejmě neměl materiál, tak v jeho  filmu žádná fotka z předávání koše nebyla. Ale ani v televizi Prima záznam z předávání koše nebyl.  Tak pozor !  Tady vidíte, jak se potom šíří drby a pomluvy  zásluhou toho, že si filmař myslí, že záběr je zde nefunkční, zbytečný a nebo že se nepovedl a autor snímku ho tam nedal. A neznalý divák potom takto spekuluje, pomlouvá, desinformuje, nadává….atd.

Pozn.pokladníka ČKK - nemělo by se vymyslet, jak tyto výlety pro šetrné členy zpoplatnit????



Další film „Olince k výročí“ věnoval Roman Tatýrek své manželce. Zvolil opět  trochu nešťastně fotografie z minulých let a různých situací. Střídal černobílé i barevné fotografie, použil i několik filmových i video-záběrů. I když se jednalo o dárek manželce, což má cenu hlavně pro oslavenkyni, přesto  filmařsky film působí nesourodě. V diskuzi byla připomínka, že by bylo vhodnější celý videofilm předělat. Hlavně všechny fotografie sjednotit na černobílé. Pouze na závěr zařadit barevné video, čímž by se potvrdilo časové rozmezí.

Pan Ployer Jiří přinesl film „Zuzance k narozeninám“. Autor chtěl hlavně zaznamenat brilantní hru své dcery na harmoniku. Harmoniku dostala k narozeninám.
Bohužel inzertem vložil do obrazu hrající dcery záběry, které z větší části neměly s dcerou  nic společného. Bohužel žádné záběry nebo fotografie z dětství Zuzanky, jak dlouho se učila na harmoniku, než dosáhla současného umění.
Kamera snímala pouze z jednoho místa a autor nevytvořil filmem žádný příběh.
Poznámka pokladníka ČKK - Kdyby pan Ployer požádal archiv ČKK, nebyl držgrešle a pustil nějaký menší obnos, tak mohl z klubového filmového archivu získat nějaký starší videomateriál svých hudebně nadaných dětí. -viz. foto Ployerovic dětí z roku 1990.

Na závěr večera byl promítnut film pana Vladimíra Janíčka, tentokrát z loňské dovolené na jihu Itálie. Z hezkého městečka Tropea, natočil vyčerpávající záběry městečka, jeho architektury plné staveb gotických i barokních, kombinované s vegetací, pohledy na moře a pláž, plus výlet na Liparské ostrovy. Vhodnější by bylo z jednoho filmu udělat filmy dva, čímž by se dosáhlo větší dynamičnosti. Ale hlavně je zde třeba použít jinou doprovodnou hudbu. Myslím, ale nejen já, že film z roku 2008 neobstojí s písněmi Drupyho z let 1970.  Autor přijal připomínky a je připraven na filmu ještě pracovat, aby mohl film přihlásit do některé, nejen klubové soutěže.

Proč jsou k filmům diskuzní připomínky???

Z některých filmů je patrno, že si autor nepřipravil vůbec žádný scénář. Scénář - to je základ celého filmování. Na to mnozí naši členové bohužel zapomínají. Jak říkal Ruda Mihle : Nejdřív se zamysli nad scénářem a uvidíš, že budeš volit správnější záběry. V opačném případě zahoď kameru a nefilmuj.

Závěrem bych si posteskla, že mě u všech filmů chybí titulky, kde bude divák informován o kameře, použité hudbě, kdo namluvil komentář.

Vezmete si příklad od Václava Fořta, jak správně a kam umístit kameru , aby byly záběry výmluvnější  a sugestivnější.

AUTOŘI ! Pozorně si přečtěte v lednovém Videohobby příspěvek  - vyčerpávající rady ing. Ivo Daška jak točit.

Toto vše Vám naservírovala  :

Anina Šilingerová