Abychom to neměli jednoduché, tak se do nás pustil hned od začátku Pepa Košař. Ale ještě než k tomu došlo, rozezněla se sálem virtuózně ovládaná harmonika Aniny Šilingerové. Zahrála a s Pepou zazpívali přítomným Josefům, v předvečer jejich svátku, několik známých písniček.
Jen Hřbitove, hřbitove taktně vynechala .
Anina Šilingerová znetvořena
ve filmu Milana Haškovce " Panoptikum ČKK"
Pan Košař potom zhodnotil Minisoutěž a závěrem dodal, že by v soutěži neměly být okoukané filmy.
Nevím, jak to doopravdy myslel, ale musím k tomu říci svoje.
Jedním z pozitivních rysů klubu je, že se navzájem učíme. Proto většina z nás své filmy do klubu nosí a těší se z dobře míněné rady. Bylo by asi lepší, kdyby každý přinesl do soutěže hotové dílo, naprosto dokonalé, srozumitelné, bez chyb tak, abychom si po promítání sedli na zadek a hleděli v němém úžasu. Bohužel, nikdo z nás není Fellini, a tak se musíme spolehnout na pomoc ostatních a buď se podle toho zařídit a nebo ne. Vítám otevřenou, pravda někdy až nepříjemnou kritiku a rozhodně nejsem sám . Nevadí mi ani, že vidím tentýž film několikrát za sebou. Naopak se těším, když snímek nakonec vidím učesaný, koukatelný a pěkný. Ostatně v diskuzi to několik lidí potvrdilo. Asi největším zastáncem tohoto řešení je Eva Benešová a Igor Goryunov. Jeden protože se učí stříhat na počítači a druhý proto, aby si ověřil správnost svého pohledu a zjistil, co si může dovolit jako příslušník jiného národa. Ale jinak tě chci Igore ujistit, že jsi už náš!
Vrátil bych se ještě na okamžik k Igorovu filmu Píseň o Staromáku.
Tady měl pan Košař stoprocentní pravdu, že bez experimentu by se film nevyvíjel, že by ustrnul. Obě verze jeho filmu mají svá pro a proti. Ale ten druhý s figurkami má nápad, je osvěžením jinak stejného Staroměstského náměstí. Položte si otázku: Jak to náměstí natočit? Vždyť je po staletí stejné. Teprve, když nám Igor představí svůj paralelní svět, dostane film jiný rozměr. Chce to ,Evo, fantazii!
Tak a k filmům
Někdo si stěžoval, že je málo času. No bodejť by bylo, když ho valnou část prokecáme.
Proto to vezmu zkrátka.
Paní Benešová – „Starci na webu“.
Tady je každá rada drahá. Je to zvukově rozhozené, má to zase dva konce. Schází detaily a protipohledy, které by byly velice zajímavé. Je to výborný nápad , ale od začátků je cítit absenci scénáře. Jenom na několika v pravdě náhodných záběrech se nedá stavět. Zpětně bych doplnil scénář a následně dotočil. Bylo by škoda toho nápadu nevyužít.
Vladimír Janíček - „Sakramento včera a dnes“.
Trochu na tom zapracovat a bude to výborný film. Jistá kamera, dokonce i ve švencích. Krásná hodící se hudba. Škoda jen, že není trochu potlačená. Potom by mohla znít pod celým filmem a dokreslila by tu náladu. Konečně jsem slyšel taky dobrý komentář. Ze začátku trochu nejistý, ale potom stále lepší a lepší. Jednu výtku bych snad měl. Schází tam více detailů a taky záběry z výšky jsou odlidštěné. Vysvětlím! Kamera z výšky, tedy jako já pozorovatel ukazuji na svou povýšenost. Já jsem tady a vy dole si trhněte. Mohu proto začít s nadhledem, ale nutně musím dolů mezi lidi a ukazovat to přízemí, kam všichni patříme.
Bezva film!
Oslavenec Pepa Maršík – „Český ráj“.
Diafon, ve kterém scházejí oživující nájezdy, odjezdy, švenky atd.
Prostě Pepo. Pusť svou paní z kuchyně, dej jí do ruky hůl a kameru, potom uvidíme.
Jenom si dovolím poznámku. Nechávejte hotové filmy v počítači. Vám se vaše dílo zdá skvělé,ale když se vrátíte z klubu, tak to zasejc tak skvěle nevypadá. Když to máte v počítači, tak to lze opravit!!
Taky jsem na to dojel a přidělal si moře práce.
Milan Haškovec - „Na stromu života“.
Citlivá hudba, jinak špatné rámování. To víš, to není jako si utahovat z panoptika.
Tomáš Hordějčuk - „Naše bydlení“.
Dělejme radost kamarádovi, ale nevracejme se k diafonům. Na to máme mistra pana Skotáka. Jsme filmaři, proto se držme kamery. Chceš-li kamarádovi udělat skutečně radost, tak mu poraď, jakou si má koupit kameru a nauč ho s ní dělat. Já radím každému, kdo má děti- kupte si kameru a točte všechno, nic z toho, co jenom vidíte, se už niky nevrátí!!
Vašek Fořt
|