Volný večer byl tentokrát opravdu volný. Ale abych začal od začátku.

Já jsem se vrátil z půlročního pobytu na chatě, tak jsem nemusel pospíchat „protože mám doma mladou ženu“. Zastoupil mně však MUDr. Dedek, který odešel dříve zcela určitě, kvůli mladé ženě!!

Večer začal pracovním snímkem pana Igora Goryunova -Londýn.

A jak je v Čechách zvykem, začala debata jako o národní knihovnu na Letné. Všichni věděli jak to předělat, co vyhodit nebo naopak dát. Ale pan Goryunov si o to řekl sám! Dobře mu tak.

Rady to byly různé. Některé akceptovatelné, některé méně. Mně se líbila poznámka pana MUDr. Františka Dedka o tom, že právě dikce pana Goryunova je jeho výhoda a v tomto případě by ji měl použít v komentáři.

Z celého filmu vyzařuje pohoda. Kamera, rámování, vše jako vždy výborné. Hudba nevadí, snad jenom uvažovat nad střihem, kterým jí podpoří.

Protože však film tvoří celek všech komponentů, je těžké hodnotit dílko s absencí komentáře.

Je docela možné, že komentář film stmelí, lépe řečeno sjednotí. Přimlouval bych se za toto řešení a teprve potom mu ho rozcupujeme.

Staronové dílo pana Tomáše Hordějčuka -Houbařský ráj.

V době, kdy existuje GPS, je nepřijatelné, aby místo označil jako Čechy. Jinak je to dlouhá otrava houbami. Ale zase ne taková jako předvedl Milan Haškovec filmem ze setkání žáků obecné školy. Takto zpracovaný film má cenu pouze pro zúčastněné. K tomu, aby ho promítl jinde než v našem klubu, by sakra musel uvažovat, jak diváky po promítnutí vzbudit.

Do této kategorie patří i Pepa Maršík s filmem Králíky.

Měl jsem dojem že jsem na pohřbu. Pepův pohřební hlas a ještě požehnání pátera mně v tom jenom utvrzovalo.

Ale abych nebyl neobjektivní, právě ten páter mně zaujal svým lidským přístupem, což bylo velice milé.

Jinak kamera klobouk dolů, zvláště pokud to bylo z ruky.

Někdo řekl, že mu to připadá jako skanzen, protože tam není život. Asi něco na tom je, protože již pan Poš říkal “ když tam dáte koně, dítě nebo psa, tak to vždy zabere.“

Nakonec to byl večer Milana Háčkovce s jeho anekdotickými filmy, jako Pět známých písniček nebo September.

Hraný film Melancholický podzim si však zaslouží pozornost. Film natočil nečlen našeho klubu, známý amatérský nebo snad už víc profesionální filmař, pan Vladimír Franče. Blíže se o něm a jeho filmové tvorbě dovíte ve Videohobby číslo 9/2007. Film do klubu donesl náš člen, Jan Krafnetr, který s ním spolupracuje a ve filmu si zahrál hlavní roli. Film jako nápad je dobrý, Honzou Krafnetrem slušně zahraný. Prý běžel i na Brněnské 16. Ani se nedivím.

Na závěr nám paní Eva Benešová, starým filmem připomněla, že již v pondělí 5.listopadu přijede Jiří Sředa, aby s námi cestoval po světě. Ale bylo to jen těsně. Kdyby se několikrát neozvala, tak nikdo nevěděl že tam vůbec je.

Takže se těším na Středu v pondělí, to budu bez práce.

Zdraví Vás Vašek Fořt