  Co si to vy chlapi myslíte - už zase jubileum, jó ?
A co si má člověk pořád vymýšlet něco oslavného. Nejraději bych opsal to, co jsem o vás napsal před pěti lety. Jenže čas přece jen trochu popošel a tak si teda nebudu nic vymýšlet, ale řeknu jen to, co cítím. A vůbec se za to nemusím stydět, když řeknu, že to na vás není vidět. Ono asi opravdu ten film a video nás udržují věčně mladé. A co to, že vy dva to máte tak skoro nastejno ? No co naděláme.
Tak nejdřív Zdeňku ty, jsi přece jen o něco málo dříve narozený. Tak tedy :
Ing. Zdeněk Kopka - dlouholetý člen ČKK, výborný kamarád a jako my všichni, ta krásně filmem „praštěný". Co je zajímavé, že on přišel k filmu vlastně přes techniku. Jako vývojový konstruktér MEOPTY získal patent na zařízení pro postsynchroní ozvučování filmů a jako hlavní technik pro záznam zvuku pak přešel na FAMU, kde se stal později až ředitelem filmového studia FAMU.
Ale protože film nejsou jen ty mašinky, dal se i do těch hejbacích obrázků a začal s filmováním. S průběhem své tvorby nás také během večera seznámil. A začal tím, čím zastínil všechna další svá díla, Osobní životní výpovědí své maminky, která měla neuvěřitelných 102 let. Celý ten film má vynikající koncepci. Působivý úvodní záběr na hodiny, které nám ukrajují čas, detail maminčiny tváře, ruce které otevírají album rodinných fotografií, aby tak listovaly celým životem, od útlého dětství a první lásky, lásky na celý život až po dobu současnou. Dá se říci, že to je záležitost výlučně, až intimně rodinná a přece nás uchvátila svým projevem, jako by se tím vším tak nějak vnitřně dotýkala nás všech. Hluboký citový zážitek.
Pak to byly hrané filmy z let 1960, filmy poznamenané prožitou válkou a nacistickou okupací, Výtvarné snažení paní Domanjové až po Odstřel komína. Bylo to hezké a bylo toho dost. Tak milý Zdeňku - mnoga ljeta živió, živió.
Večer zakončilo pohoštění z rukou paní Kopkové, společný přípitek a společné skupinové fotografování.
_________________________________________________________________________________________________
Leč čas pádí jako jelen, dupy dup a je tu druhý jubilant : MUDr. František Dedek. Všelijaké to chirurgické náčiní vyměnil bez váhání za filmovou kameru a tu zase za videokameru s počítačem. Vlastně v tom není ani tak velký rozdíl. Určit diagnózu - tj. téma. Stanovit lokalitu - tj., o co půjde. Řezem to otevřít - tj., rozehrát akci, chvilku se v tom přehrabovat, semtam něco vyhodit, ale co hlavně, nějak šikovně to musí zašít - tj. zakončit. A to všechno s chirurgickou přesností o čemž svědčí řada jeho úspěšných filmů.
|
